„Recruiting včera a dnes“, očima JUDr. Jana Vymětala

Příští rok to bude neskutečných vpravdě neuvěřitelných 25 let, kdy jsem se přidal na palubu těch, kteří se zabývají vyhledáváním a náborem nových zaměstnanců. Vzpomínám na tyto začátky, pro nás tehdy normální, ale pro mé současné kolegy určitě úsměvné, zábavné či dokonce archaické. „Inu minulé tisíciletí “, říkám jim s nadsázkou. Paradoxně trh v té době poněkud připomínal současnou situaci: z pohledu velkého množství volných míst oproti neadekvátní nabídce trhu.  

Jak se recruiting za 25 změnil?

• Životopisy uchazečů přicházely poštou výlučně jako reakce na inzerát v novinách. Bez jakéhokoliv formátu a struktury (co to je CV?). K nim byl přicvaknut vstupní list se jmény konzultantů, kteří je postupně pročítali podle seniority a přiřazovali ke svým otevřeným pozicím, na nichž pracovali. V myšlenkách se vracím k tzv. žlutícím poradám, kdy jsme zvýrazňovačem (logicky žluté barvy) označovali klíčová slova v životopisech, každý dle svého uvážení a momentálního rozpoložení a nálady. Přidělovali jsme jim numerická čísla podle toho, čím se kandidát profesně zabýval. Číslo „10“ např. znamenalo vše spojené s obchodní činností, zatímco „11“ bylo přidělováno uchazečům zabývajícím se financemi. A systém ukládání? Fyzické naťukání těchto údajů do card boxu zahlcenou sekretářkou, nainstalovaného do jednoho jediného počítače.
• Následná komunikace s kandidátem byla buď cestou pevné telefonní linky, pokud ji vůbec měl, nebo telegramem. Termíny pohovorů byly velmi často dojednávány z telefonní budky, kdy kandidát, poté co vyčkal, až na něj přijde řada (s nadsázkou-nebyl to test jeho opravdového zájmu o pozici?) nám zavolal a dojednal si s konzultantem interview. Nebylo těžké kandidátovi něco nabídnout, ale problémem bylo umístit ho-a to vzhledem k tomu, že si mohl vybírat z celé řady nabídek stejně jako jeho následná retence, další závažný problém, do jisté míry připomínající situaci na dnešním trhu práce.
• Nezastupitelná byla role faxu v komunikaci s klientem. Nekonečné minuty strávené před faxem, častá přerušená spojení uprostřed odesílání. V anglickém jazyku existuje slovo, které jistě nemusím připomínat…

Dnešní svět je úplně jiný, rychlý, online a networkingový. Ale to nejdůležitější se nezměnilo:

Z pohledu zprostředkovatele (můžete přivést koně k řece, ale nepřinutíte ho pít), nemůžete vy sám vyřešit rovnici, kde „X“ je klient a „Y“ kandidát.

Je to fascinující práce se sofistikovanými, neustále se vyvíjejícími a měnícími se technologiemi. Ještě i po mnoha letech mě vždy hřeje u srdíčka, když se mi podaří pomoci nějakému kandidátovi hledajícímu změnu, nové zaměstnání nebo radu tak, aby byl spokojen a my společně našli to nejlepší řešení.

Mám radost, když se na mě obracejí špičkoví manažeři s důvěrou a rozebíráme jejich konkrétní pracovní příležitosti. Častokrát jsou překvapeni, když jim doporučím jinou nabídku než tu, kterou jsem jim prezentoval já. Vycházím z toho, že headhunter nesmí pracovat jednorázově a krátkozrace s cílem za každou cenu lovit a ulovit, ale že musí budovat dlouhodobé vztahy na bázi vzájemné důvěry. A to je ten důvod, proč jsem u této práce zůstal tak dlouho a rád.

Pokud jste i vy nasbírali léta zkušeností ve svém oboru a možná stojíte na rozcestí, jakou cestou se dále dát, neváhejte se na nás obrátit. mBlue je agentura, která pečuje o své klienty a celofiremní důraz dlouhodobý vztah s klienty i uchazeči je hlavním důvodem neustálého rozkvětu.

Můj oblíbený vtip

Někdy se o headhunterech píše a hovoří v dobrém, jindy ne až tak moc vlídně. Rád vám připomenu příběh, který jste možná slyšeli. Headhunter končí svoji životní pouť a zaklepe na nebeskou bránu. Svatý Petr je poněkud v rozpacích, protože se s headhunterem ještě nesetkal a neví, zda ho má pustit nebo poslat do pekla. “ Žil jsi sice podle desatera, nespáchal jsi žádný smrtelný hřích, na druhou stranu spoustu věcí jsi ovlivňoval, snažil ses zasahovat do rozhodování lidí. Proto ti navrhuji, abys strávil jeden den v pekle a jeden den tady v nebi a pak si sám vybereš“, rozhodne svatý Petr. 

Headhunter tedy sjede výtahem do pekla, dveře se otevřou a on vidí nádherné golfové hřiště, blankytné nebe, spoustu smíchu a radosti, pohody, všude šťastné tváře. Zahraje si golf, dostane pití a vše ostatní, co si přeje. Druhý den stráví v nebi na obláčku, všude rajská hudba, andělíčkové…Headhunter říká svatému Petrovi: „víš, tady je to moc krásné, ale nudné, já jsem byl zvyklý vést aktivní život, pohybovat se mezi lidmi, prostě bych chtěl dolů“. Svatý Petr souhlasně pokýve hlavou, headhunter sjede do pekla, dveře se otevírají a – tam, kde bylo krásné golfové hřiště je spousta bahna, déšť padá ze šedivého nebe, všichni mají v ruce lopaty a odklízejí nepořádek, chaos, zmatek, zamračené tváře. Headhunter vyjede nahoru, vše vypráví svatému Petrovi, který mu odpoví: „včera jsi byl headhuntován, dnes jsi již součástí týmu“. Inu, když ptáčka lapají…